PŘEDZÁPASOVÝ RITUÁL
Wai Kru Ram Muay: Rituál, hudba a význam
Tradiční wai kru ram muay vysvětlený tak, jak má být – co tanec znamená, proč jsou mongkol a pásky na pažích důležité a jak živá kapela sarama doprovází každý zápas.
Podívejte se na vstupenky na Rajadamnern na GetYourGuide ↗Co vlastně znamená Wai Kru Ram Muay
Wai Kru Ram Muay jsou ve skutečnosti dvě spojená slova: „wai kru“ je gesto vzdání úcty učiteli a „ram muay“ je tanec, který toto gesto doprovází. Každý bojovník jej před začátkem svého zápasu provádí sám – obchází ring, kleká do každého rohu a prochází sekvencí pohybů, jimiž děkuje svým trenérům, své tělocvičně a podle svého přesvědčení také rodině či ochranným duchům. Není to rozcvička v tělocvičném smyslu; spíše jde o formální představení toho, kdo bojovník je a odkud přichází, než zápas začne.
Mongkol a pra jiad
Před rituálem ram muay si každý bojovník nasazuje mongkol — tkanou čelenku požehnanou jeho trenérem či učitelem — která se sundává teprve po dokončení tance, obvykle osobně hlavním trenérem. Pásky na pažích zvané pra jiad, často vyrobené ze pruhu oděvu rodiče nebo blízké osoby, zůstávají na místě po celý zápas jako ochrana. Oba předměty nesou význam specifický pro bojovníka, který je nosí, a právě proto vypadá rituál u každého soutěžícího mírně odlišně, i když se odehrává ve stejném ringu téže noci.
Každé fitness centrum to tančí jinak.
Neexistuje jediný, jednotný ram muay — každý tréninkový tábor učí vlastní choreografii, předávanou z trenéra na bojovníka, takže pohyby zápasníka mohou těm, kdo vědí, na co se dívat, prozradit, z které tělocvičny či regionu pochází. Některé verze jsou pomalé a vysoce stylizované, s hlubokými úklonami a dlouhými pauzami; jiné jsou svižnější a kompaktnější. Sledovat několik zápasů za sebou na jednom galavečeru je skvělý způsob, jak si všimnout rozdílů — je to jeden z detailů, který odlišuje skutečný zápasový večer od jakékoli zkrácené či zjednodušené verze rituálu.
Kapela sarama
Živou hudbu u ringu obstarává malý soubor, často nazývaný sarama nebo piphat band – typicky pi (rákosový hoboj s pronikavým, táhlým tónem), pár ručních bubnů zvaných klong khaek a malé činelky zvané ching, které udávají rytmus. Na rozdíl od nahrávky kapela sleduje zápas a průběžně se přizpůsobuje, což je také důvod, proč žádné dva souboje neznějí úplně stejně, i když nástroje i jejich základní vzorce zůstávají po celý večer neměnné. Pokud si z večera na Rajadamnernu zapamatujete jen jeden zvuk, bude to obvykle právě tento.
Jak hudba sleduje boj
Kapela nehraje jen přes bitvu, ona ji následuje: melodie píšťaly a tempo bubnů mají tendenci stoupat během výměn a úderů kolenem v klinči a zvolňovat v pomalejších, opatrnějších pasážích. Někteří pravidelní návštěvníci u ringu tvrdí, že prudká změna hudby je často prvním signálem, že se něco chystá, ještě než zareaguje samotný dav. Je to skutečně živé vystoupení reagující na živý sport, ne soundtrack – stojí za to mu vědomě naslouchat, ne ho brát jako kulisu k zápasu.
Nejen ceremonie
Wai Kru je snadné odbýt jako „tradici pro turisty“, ale sahá hluboko do minulosti, dávno před tím, než existovalo publikum turistů, a pro samotné bojovníky má dodnes praktický význam. Je to rituál zklidnění před skutečně nebezpečným sportem – příležitost soustředit se, nadechnout se a rozhýbat tělo, než padne první úder – a zároveň veřejný projev úcty k učitelům, soupeřům i davu. Bojovníci, kteří soutěží léta, ho stále před každým zápasem provádějí v plné podobě, což o jeho roli vypovídá víc než jakékoli vysvětlení.